Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ) vymezuje priority a opatření v sektoru rozvoje lidských zdrojů pro realizaci pomoci v rámci Cíle 1 ze strukturálních fondů EU.

OP RLZ byl vypracován ve vazbě na Národní rozvojový plán České republiky, který vymezuje priority České republiky v rámci Cíle 1 pro podporu ze strukturálních fondů EU, Referenční rámec politiky pro podporu lidských zdrojů v ČR a ve vazbě na Společné hodnocení priorit politiky zaměstnanosti ČR.

Vláda ČR přijala pro zkrácené realizační období (2004-2006) doporučení Evropské komise, aby sektorové operační programy byly spolufinancovány vždy pouze z jednoho ze strukturálních fondů EU. OP RLZ bude proto spolufinancován pouze z Evropského sociálního fondu. Budování a posilování infrastruktury pro rozvoj lidských zdrojů bude podporováno v rámci Opatření 3.1 SROP. Na základě rozhodnutí o monofondovosti sektorových operačních programů podporuje OP RLZ realizaci příslušných priorit a opatření operačních programů Průmysl a podnikání a Infrastruktura.

Globálním cílem OP RLZ je: „Vysoká a stabilní úroveň zaměstnanosti, založená na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva a konkurenceschopnosti podniků, při respektování principů udržitelného rozvoje“.

Operační program vymezuje 4 priority a 10 opatření, které pokrývají problematiku zaměstnatelnosti, včetně integrace skupin ohrožených sociální exkluzí, rovných příležitostí pro muže a ženy, rozvoje celoživotního učení a adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů na změny ekonomických a technologických podmínek.

Priority a opatření uvedené v OP RLZ jsou navrženy tak, aby byly v souladu s problémy, trendy, návrhy řešení a strategiemi vývoje obsaženými v Národním akčním plánu zaměstnanosti pro rok 2002, Společném hodnocení priorit politiky zaměstnanosti v České republice (JAP), Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy České republiky a v dalších základních strategických dokumentech pro oblast zaměstnanosti, sociální politiky vzdělávání a podpory podnikání. Priority a opatření jsou navrženy na základě analýzy ekonomické a sociální situace České republiky v oblasti rozvoje lidských zdrojů, ze které vyplývají následující klíčové problémy a příležitosti:

klíčové problémy:

· vysoká míra nezaměstnanosti, zvláště pak dlouhodobé nezaměstnanosti, přetrvávající regionální diferenciace v míře nezaměstnanosti (na úrovni NUTS III);

· nízký objem prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti a na vzdělávací systém;

· vysoká míra nezaměstnanosti znevýhodněných skupin na trhu práce ohrožených sociální exkluzí;

· neodpovídající personální a kvalifikační kapacita veřejných služeb, zejména Služeb zaměstnanosti a omezené zkušenosti jejich pracovníků;

· neexistence systému celoživotního učení;

· nedostatečná provázanost mezi vzdělávací soustavou a trhem práce a nízká úroveň zapojení sociálních partnerů do procesu rozvoje, realizace a financování odborného vzdělávání, resp. rozvoje lidských zdrojů;

· zaostávání země za členskými státy EU v podnikání a zakládání podniků;

· nedostatečná úroveň flexibility zaměstnavatelů i pracovní síly, která je nezbytná pro probíhající restrukturalizaci podniků a organizací (mikro a makrosféry).

klíčové příležitosti:

· rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti a zavedení programů pro zvýšení pracovních příležitostí znevýhodněných skupin na trhu práce;

· rozvoj odborného vzdělávání v souladu s principy odborného vzdělávání pro evropský trh práce;

· realizace celoživotního učení jako záruky trvalého rozvoje každého jedince a realizace odpovídajících změn ve struktuře, obsahu a formě počátečního a dalšího vzdělávání;

· rozvoj podmínek pro podnikání, posílení flexibility zaměstnanců a zaměstnavatelů zajišťující růst konkurenceschopnosti podniků i ekonomiky;

· rozšíření přístupu ke vzdělávání a k pracovním příležitostem pro znevýhodněné skupiny ohrožené sociální exkluzí;

· integrace vědeckých, vzdělávacích a výrobních kapacit ke zvýšení inovačních aktivit;

· proces reformy veřejné správy podporující naplňování principu subsidiarity v národních politikách.

Do procesu přípravy a vypracování Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů byla zapojena řada subjektů. Z tohoto důvodu byla založena Pracovní skupina pro přípravu programových dokumentů na využívání strukturálních fondů, kterou tvoří zástupci jednotlivých resortů, regionů, nestátních neziskových organizací a sociálních partnerů. Veškeré materiály byly všem partnerům poskytovány k vyjádření a jednotlivé etapy přípravy OP RLZ byly završeny diskusí nad výstupy v rámci Pracovní skupiny. OP RLZ byl zveřejněn na internetových stránkách v rámci procesu veřejného projednávání.

Operační program Rozvoj lidských zdrojů je strukturován do 4 kapitol:

V Kapitole 1 Operační program RLZ popisuje ekonomickou a sociální situaci České republiky v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů podle hlavních oblastí politiky ESF a dále popisuje kontext národních strategií a politik v oblasti rozvoje lidských zdrojů podle priorit programu. Na závěr kapitoly je stručně uveden přehled podpory sektoru RLZ, která byla poskytnuta v rámci předvstupních programů ze zdrojů Evropských společenství.

V Kapitole 2 je nejdříve shrnuta strategie rozvoje lidských zdrojů České republiky, v souvislosti s tímto shrnutím jsou návazně formulovány strategické cíle, priority a opatření, které tvoří OP RLZ. Podrobný popis jednotlivých opatření je uveden v Dodatku OP RLZ.

Kapitola 3 stanoví finanční rámec OP RLZ podle priorit a jednotlivých zdrojů financování v jednotlivých letech období 2004 – 2006. Dodatek OP RLZ rozepisuje finanční plán na úroveň jednotlivých opatření.

Kapitola 4 popisuje základní rámec pro řízení, implementaci a kontrolu OP RLZ. Podrobnější popis implementace programu a jeho monitorování, kontroly a hodnocení je uveden v Dodatku OP RLZ. Dodatek rovněž stanoví opatření k zajištění propagace a publicity programu.

Kapitola 1: Analýza ekonomické a sociální situace České republiky v oblasti rozvoje lidských zdrojů

1.1 Sociální a ekonomický kontext

1.1.1 Úvod

Tato kapitola podává ekonomickou a sociální charakteristiku České republiky v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů. Její převážná část je strukturována podle hlavních oblastí politiky ESF, které korespondují se čtyřmi pilíři Evropské strategie zaměstnanosti. Úvodní podkapitoly „Vývoj HDP a produktivita práce“ a „Demografický vývoj“ stručně charakterizují současnou sociálně-ekonomickou situaci ze svých pozic a vytváří tak hrubý rámec pro kontext dalších oblastí popsaných dále v této kapitole. Čtvrtá podkapitola, „Situace na trhu práce“ se zabývá především vývojem zaměstnanosti a nezaměstnanosti (a souvisejícími oblastmi) a stavem veřejných služeb zaměstnanosti. Pátá podkapitola, „Sociální integrace a rovnost příležitostí“ popisuje situaci osob ohrožených sociální exkluzí a stav rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce. Šestá podkapitola, „Rozvoj celoživotního učení“ popisuje situaci ve vzdělávání. Poslední podkapitola, „Adaptabilita a podnikání“ se zabývá zejména trendy v kvalifikačních potřebách hlavních sektorů a odvětví. Trendy ekonomického a sociálního vývoje byly identifikovány na základě podrobné analýzy.

1.1.2 Vývoj HDP a produktivita práce

Na počátku transformace předstihovala Česká republika ve výkonnosti ekonomiky ostatní kandidátské země i ekonomicky slabší členské státy Evropské unie. Hrubý domácí produkt měřený v paritě kupní síly dosahoval v roce 1990 69 % průměru Unie, zatímco například v Řecku činil 59 % a v Portugalsku 62 %.

Složitý proces zahájení transformace centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní byl doprovázen prudkým poklesem HDP v roce 1991 (o 11,6 %). V roce 1993 byl sice hospodářský růst obnoven, ale vysoký propad a slabší recese z let 1997 až 1999 způsobily, že teprve v průběhu roku 2001 se česká ekonomika dostala na úroveň HDP v roce 1989.

V současné době se české hospodářství nachází v růstové fázi ekonomického cyklu. Predikce Ministerstva financí ČR očekává růst i v příštích letech. Přesto se rozdíl mezi Evropskou unií a Českou republikou oproti roku 1989 zvýšil. Podle údajů Eurostatu dosáhl v roce 1999 HDP na hlavu v paritě kupní síly 59 % průměru EU, tj. o 10 procentních bodů méně než v roce 1990. Výhled hospodářského růstu v letech 2004 a 2005 je velmi závislý na stupni ekonomického oživení v EU, zejména v Německu. Bude též ovlivněn probíhající reformou veřejných rozpočtů.

Tabulka 1.1. Přírůstek HDP (%, s.c.)
	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002 Predikce	2003 Predikce	2004 Výhled	2005 Výhled
Česká republika	2,2	5,9	4,3	-0,8	-1,0	0,5	3,3	3,3	2,7	3,3	3,8	4,2
EU-15	2,7	2,4	1,6	2,6	2,8	2,6	3,3	1,5	1,0	2,4	-	-

Pramen: Predikce vývoje makroekonomických indikátorů, MFČR říjen 2002

Produktivita práce (HDP na 1 zaměstnaného ve stálých cenách) se průběžně od roku 1994 zvyšuje. Růst produktivity práce podpořený investicemi do lidských zdrojů a celoživotního učení představuje, pokud bude zachován v dosavadní míře, možnost snížení rozdílu ekonomické výkonnosti mezi ČR a zeměmi EU. Růst produktivity práce je však stále výrazně pomalejší než v ostatních přistupujících zemích, jako v Polsku nebo Maďarsku.

Tabulka 1.2. Přírůstek produktivity práce (%, s.c.)
	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002 Predikce	2003 Výhled	2004 Výhled
Česká republika	5,2	4,1	-0,1	0,4	2,6	4,0	2,9	2,3	3,2	3,8
EU-15	1,4	1,0	1,6	1,2	1,2	1,6	0,3	-	-	-

Pramen: Predikce vývoje makroekonomických indikátorů, MFČR říjen 2002

Údaje za EU – Eurostat, výpočet MPSV

1.1.3 Demografický vývoj a migrace

V demografické struktuře obyvatelstva ČR se stejně jako v zemích Západní Evropy projevuje negativní tendence stárnutí populace, tj. snižování podílu nejmladších věkových kohort vlivem klesající míry porodnosti a rostoucí počet seniorů v důsledku prodlužování střední délky života. Důsledkem výrazného poklesu porodnosti v 90. letech je i změna přirozeného přírůstku populace na přirozený úbytek. Pro zastavení poklesu porodnosti a její opětovné zvýšení bude nutné mimo jiné zlepšit podmínky pro sladění rodinného a pracovního života.

Současně je však třeba konstatovat, že stávající demografická struktura je z ekonomického pohledu pravděpodobně nejpříznivější v celé historii doložené demografickými údaji. V roce 2002 dosáhne podíl počtu obyvatel ve věkové skupině 20-59 let rekordní úrovně (6 056 tis. osob), protože v současnosti se v produktivním věku nacházejí silné demografické ročníky dvou populačních vln (50. a 70. léta – viz strom života).

Tabulka 1.3. Vývoj populace v ČR (tis. osob, konec roku)
	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001 Odhad	2002 Predikce	2003 Predikce	2004 Výhled	2005 Výhled
Počet obyvatel	10 321	10 309	10 299	10 290	10 278	10 267	10 260	10 255	10 251	10 248	10 247
předch. r. =100	99,9	99,9	99,9	99,9	99,9	99,9	99,9	99,9	100,0	100,0	100,0
Věkové skupiny
(0-19)	2 745	2 653	2 567	2 485	2 407	2 347	2 298	2 252	2 212	2 173	2 135
předch. r. =100	96,8	96,7	96,8	96,8	96,9	97,5	97,9	98,0	98,2	98,2	98,3
(20-59)	5 719	5 799	5 874	5 941	5 998	6 025	6 044	6 056	6 049	6 039	6 035
předch. r. =100	101,4	101,4	101,3	101,1	101,0	100,4	100,3	100,2	99,9	99,8	99,9
(60 a více)	1 857	1 857	1 857	1 864	1 873	1 895	1 918	1 947	1 990	2 036	2 077
předch. r. =100	99,9	100,0	100,0	100,3	100,5	101,2	101,2	101,5	102,2	102,3	102,0
Střední délka života
Muži	69,8	70,3	70,6	71,0	71,4	71,7	71,8	72,0	72,2	72,4	72,6
Ženy	76,9	77,2	77,5	77,8	78,1	78,4	78,6	78,8	79,0	79,3	79,5

Pramen: Predikce vývoje makroekonomických indikátorů, MFČR říjen 2002

Pramen: ČSÚ

Proces transformace a s ním spojené strukturální změny v národním hospodářství však brání plnému využití potenciálu osob v produktivním věku.

V první dekádě 21. století bude postupně docházet ke změně v demografické struktuře populace. Silné populační ročníky z 50. let se začnou posouvat do postproduktivního věku a od druhé dekády bude pracovní potenciál populace slábnout. Již nyní však rychle roste podíl osob v předdůchodovém věku, což vyvolává nutnost rozvoje celoživotního učení a vzdělávání starší generace, aby byl udržen její pracovní potenciál. Také bude třeba pozměnit strukturu poskytovaných kvalifikací s větším důrazem např. na oblast sociálních služeb s ohledem na rostoucí počet zařízení sociální péče.

Budoucím vývojem věkové struktury obyvatelstva se zabývala projekce obyvatelstva do roku 2030, publikovaná ČSÚ koncem roku 1999. I podle střední varianty projekce bude v roce 2030 průměrný věk obyvatel ČR přibližně 46 let a polovina obyvatel bude starších 48 let. To jsou hodnoty, kterým se dosud nepřiblížila žádná země na světě. Počet dětí do 14 let bude výrazně převýšen počtem osob ve věku nad 60 i nad 65 let (viz graf 1.2)

Pramen: ČSÚ

Perspektiva poklesu počtu dvacetiletých během příštích dvaceti let na polovinu je zcela reálným výhledem. Ačkoli se jedná o věkovou skupinu nejvíce vystavenou riziku nezaměstnanosti, bude s úbytkem absolutního počtu mladých lidí spjata i menší možnost výběru např. jedinců schopných absolvovat vysokoškolské studium a vykonávat náročná povolání. Kolem roku 2020 bude dvacetiletých tak málo, že lze očekávat, že jedním z problémů bude zajištění vstupu dostatečného počtu mladých vysokoškolsky vzdělaných odborníků do ekonomiky. I za předpokladu, že vzroste relativní podíl mladých lidí, kteří absolvují vysokoškolské studium, bude zřejmě absolutní počet absolventů nižší než v současnosti.

Zřejmě nejvýznamnější změnou věkové struktury však bude přibývání šedesátníků v populaci v první třetině 21. století. Vytvoří se tím nové prostředí, v němž věk 60, ale ani 65 let nebude již možno považovat za hranici ekonomické aktivity. Růst střední délky života povede k silnému nárůstu osob starších 80 let a vytvoří tlak na kapacitu zařízení sociální a zdravotní péče.

Jako možné řešení stárnutí populace a poklesu podílu ekonomicky aktivních osob se nabízí úprava důchodového systému včetně pokračování v postupném zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod s ohledem na prodlužování střední délky života. Dalším možným krokem bude využití pracovního potenciálu imigrantů. ČR je už nyní cílovou zemí a se vstupem do EU je možné očekávat zesílení imigrace.

Po rozdělení ČSFR žilo na území ČR zhruba 50 tisíc cizinců s povoleným pobytem, z toho přibližně 30 tisíc s trvalým a 20 tisíc s dlouhodobým pobytem. Počet cizinců s povoleným pobytem v ČR s výjimkou roku 2000 rostl. Ke konci roku 2001 bylo v ČR podle údajů Ministerstva vnitra evidováno již 210 794 cizinců s povoleným pobytem, z toho přibližně 70 tisíc s trvalým a 141 tisíc s dlouhodobým pobytem, což představuje 2 % celkové populace.

V současnosti přicházejí cizinci do České republiky převážně z východu. Na konci roku 2001 bylo 25 % cizinců s povoleným pobytem ze Slovenska, 25 % z Ukrajiny, 11 % z Vietnamu a 8 % z Polska. Tento trend se pravděpodobně změní po začlenění České republiky do Evropské unie, kdy lze očekávat rostoucí zájem občanů zemí Evropského společenství o pobyt v České republice, zatímco z východu budou pokračovat ve zvýšené míře snahy o nelegální migraci tranzitního nebo cílového charakteru.

Tabulka 1.4. Cizinci na trhu práce ČR ke konci roku
	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Povolení k zaměstnání	32 871	52 536	71 002	61 044	49 927	40 312	40 080	40 097
Registrace občanů SR	39 209	59 323	72 244	69 723	61 320	53 154	63 567	63 555
Živnostenská oprávnění	18 650	36 996	45 499	63 529	44 962	58 386	61 340	64 000
Celková zaměstnanost	90 730	148 855	188 745	194 296	156 209	151 852	164 987	167 652
Podíl na prac. síle ČR v %	1,80	2,94	3,69	3,78	3,02	2,92	3,17	3,23

Pramen: MPSV

Již nyní tvoří cizinci více než 3 % pracovní síly ČR a jejich význam dále poroste, neboť zhoršující se demografická situace má specifické dopady na situaci na trhu práce. Podle Analýzy vývoje demografické situace na trhu práce v ČR do roku 2030, kterou pro interní potřeby vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, bude v roce 2030 i se zohledněním současné migrace na českém trhu práce chybět cca 422 000 osob v produktivním věku. Vzhledem k již zmíněnému poklesu porodnosti a vyššímu zapojení mladých do vysokoškolského studia nelze předpokládat, že ČR bude mít dostatečný vnitřní zdroj pracovních sil. Chybějící pracovní síla bude tedy muset být doplňována migrujícími pracovníky.

1.1.4 Situace na trhu práce

Vývoj zaměstnanosti

Zatímco početnost pracovní síly od poloviny 90. let stagnuje, zaměstnanost od roku 1997 průběžně klesá. Zaměstnanost žen začala klesat již od roku 1996 a trend poklesu byl výraznější než u mužů. Může to souviset s institutem předčasných důchodů, jenž ženy využívají ve větší míře než muži. S tím souvisí i pokles podílu žen na zaměstnanosti. Ten se ale v posledních letech stabilizoval na úrovni 43,4 %.

V důsledku oživení ekonomiky se od roku 2001 projevuje mírný nárůst zaměstnanosti. Její úroveň je ale výrazně pod úrovní z počátku 90. let. Pro období transformace je patrný trend poklesu počtu zaměstnanců a růstu počtu podnikatelů. Výrazný nárůst samostatně výdělečných osob je patrný v letech recese.

Ve struktuře zaměstnanosti z hlediska postavení v zaměstnání došlo v roce 2001 také k mírným změnám, a to k nárůstu počtu podnikatelů bez zaměstnanců a naopak poklesu počtu podnikatelů se zaměstnanci.

Přes predikované zvýšení dynamiky hospodářského růstu se očekává v příštích dvou letech stagnace zaměstnanosti, přičemž u podnikatelské složky by mohlo dojít k nárůstu počtu podnikatelů na rozdíl od poklesu zaměstnanců v důsledku probíhající restrukturalizace.

Pramen: Predikce makroekonomických indikátorů, MF ČR, červenec 2002

Tabulka 1.5. Zaměstnaní v národním hospodářství (tis. osob)
	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Celkem v tisících	4 873,5	4 926,8	4 962,6	4 972,0	4 936,5	4 865,7	4 764,1	4 731,6	4 750,2
Muži v tisících	2 735,4	2 758,9	2 784,9	2 803,0	2 788,2	2 756,9	2 694,4	2 675,7	2 686,8
podíl v %	56,1	56,0	56,1	56,4	56,5	56,7	56,6	56,6	56,6
Ženy v tisících	2 138,1	2 167,9	2 177,7	2 169,0	2 148,3	2 108,8	2 069,7	2 055,9	2 063,4
podíl v %	43,9	44,0	43,9	43,6	43,5	43,3	43,4	43,4	43,4
	*meziroční změny v %*
Celkem	-	1,1	0,7	0,2	-0,7	-1,4	-2,1	-0,7	0,4
Muži	-	0,9	0,9	0,7	-0,5	-1,1	-2,3	-0,7	0,4
Ženy	-	1,4	0,5	-0,4	-1,0	-1,8	-1,9	-0,7	0,4
Pramen: ČSÚ - VŠPS

Vývoj zaměstnanosti v závislosti na vývoji HDP v posledních čtyřech letech ukazuje na nastoupenou cestu růstu HDP v ČR na základě zvyšování produktivity práce, což do budoucna vytváří tlak na přípravu pracovníků s vysokou kvalifikací.

Míry zaměstnanosti a ekonomické aktivity

Míra zaměstnanosti obyvatelstva v produktivním věku (15-64 let) v období transformace klesala. Největší vliv na její pokles mělo snížení míry zaměstnanosti v nejmladší věkové kategorii 15-24 let. Tento vývoj byl dán především prodloužením povinné školní docházky v roce 1996 z 8 na 9 let, čímž se prodloužila celková doba přípravy na povolání a ve vzdělávacím systému je tak vázáno více mladých lidí. Míra zaměstnanosti je přesto příznivější než činí průměr EU, kde v roce 2000 dosáhla 63,1 %.

Tabulka 1.6. Míry zaměstnanosti a ekonomické aktivity (%)
	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
*Míra zaměstnanosti ^)**	69,0	69,2	69,4	69,3	68,7	67,5	65,9	65,2	65,3
- Muži	77,6	77,5	77,9	78,1	77,4	76,3	74,3	73,6	73,6
- Ženy	60,4	61,0	61,0	60,6	59,9	58,7	57,4	56,9	57,0
Míra ekonomické aktivity ^)**	72,1	72,4	72,3	72,1	72,1	72,2	72,2	71,6	71,1
- Muži	80,3	80,4	80,6	80,7	80,5	80,3	80,2	79,4	79,0
- Ženy	63,9	64,4	64,1	63,6	63,7	64,0	64,1	63,7	63,2

^*)zaměstnaní ve věku 15-64 let k obyvatelstvu ve věku 15-64 let

^**)pracovní síla ve věku 15–64 let k obyvatelstvu ve stejném věku (metodika EU)

Pramen: ČSÚ – VŠPS (výpočet MPSV)

Míra ekonomické aktivity[1] je v ČR tradičně vysoká. Patří stále k nejvyšším v Evropě. Ve státech Evropské unie představovala míra ekonomické aktivity podle metodiky EU v roce 2000 v průměru 69,0 % (Employment in Europe 2001, EK červenec 2001), v ČR 71,6 %.

Mírný pokles ekonomické aktivity v ČR v posledních letech není způsoben ani tak poklesem počtu ekonomicky aktivních osob, spíše se jedná o demografický proces charakteristický stárnutím populace. Počet obyvatel starších 15 let vzrostl od roku 1993 z 8,3 mil. na 8,6 mil. (z toho, pokud sledujeme pouze věkovou skupinu 15 do 64 let zjistíme, že se počet obyvatel zvýšil ze 7 mil. na 7,2 mil.). Současně však ve věkové skupině 15 – 19 let došlo k výraznému poklesu (z 2 mil. na 1,6 mil. osob). Z výše uvedeného vyplývá, že tím narůstá skupina osob odkázaných na starobní důchod. Pro udržení ekonomické aktivity tak zůstává jako jedna z možností zvyšování ekonomické aktivity věkově starších občanů.

Tabulka 1.7. Míry ekonomické aktivity podle věku (%)
Obyvatelstvo 15-ti leté a starší		1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Celkem		61,4	61,6	61,5	61,2	61,1	61,0	61,0	60,4	60,0
Věková skupina :	15 až 19 let	35,5	34,8	29,2	25,5	22,9	22,6	20,5	15,0	11,6
	20 až 24 let	70,4	71,4	72,6	71,9	70,4	70,6	70,0	70,8	69,0
	25 až 29 let	80,8	80,5	81,1	79,6	79,4	80,3	80,6	80,3	79,6
	30 až 34 let	89,1	89,0	88,3	87,5	87,4	88,3	87,2	87,2	87,0
	35 až 39 let	93,6	93,6	93,2	92,2	92,1	91,9	92,1	92,1	92,3
	40 až 44 let	94,1	94,3	94,2	93,9	94,0	93,3	94,2	93,8	94,2
	45 až 49 let	92,7	92,9	92,5	92,3	92,5	92,3	92,6	92,9	92,8
	50 až 54 let	83,2	83,1	84,0	85,0	85,7	85,4	85,7	85,9	86,9
	55 až 59 let	47,4	49,2	51,7	54,2	55,3	53,2	54,1	53,3	54,3
	60 až 64 let	18,8	18,6	20,0	22,0	21,6	20,5	19,9	17,7	18,2
	65 a více let	6,0	5,8	5,6	5,5	5,1	4,8	4,6	4,1	4,0

Muži		71,3	71,4	71,5	71,4	71,1	70,8	70,6	69,8	69,4
Věková skupina :	15 až 19 let	37,9	37,5	32,9	28,7	25,9	25,5	22,8	16,0	12,9
	20 až 24 let	86,2	85,2	85,5	84,9	82,4	80,5	78,9	79,4	76,9
	25 až 29 let	96,4	96,6	96,9	96,8	96,4	96,2	95,8	95,0	95,0
	30 až 34 let	97,8	97,3	97,7	97,7	97,2	97,9	97,6	97,4	97,5
	35 až 39 let	97,3	97,3	97,4	96,9	97,3	97,1	96,5	97,3	97,3
	40 až 44 let	96,9	96,5	96,5	96,4	96,3	95,7	96,5	96,2	96,1
	45 až 49 let	93,6	94,7	94,3	94,0	94,5	95,0	94,7	94,7	94,1
	50 až 54 let	88,3	88,1	88,8	89,0	89,5	89,2	90,0	89,9	90,4
	55 až 59 let	71,1	73,0	75,9	77,4	77,9	75,3	76,9	75,8	76,9
	60 až 64 let	26,6	25,4	28,0	32,0	30,3	28,9	27,3	24,5	24,1
	65 a více let	9,4	9,9	9,1	8,9	8,7	8,2	7,2	6,8	6,8

Ženy		52,3	52,6	52,3	51,8	51,8	52,0	52,1	51,6	51,3
Věková skupina :	15 až 19 let	33,1	32,1	25,5	22,2	19,8	19,6	18,1	13,9	10,1
	20 až 24 let	53,8	56,9	59,1	58,2	57,9	60,3	60,8	61,8	60,7
	25 až 29 let	64,4	63,6	64,6	61,6	61,7	63,8	64,6	64,9	63,7
	30 až 34 let	80,2	80,3	78,5	76,9	77,2	78,2	76,4	76,5	76,1
	35 až 39 let	89,8	89,7	89,0	87,4	86,8	86,4	87,4	86,7	87,0
	40 až 44 let	91,4	92,0	92,0	91,3	91,6	90,8	92,0	91,3	92,3
	45 až 49 let	91,9	91,1	90,7	90,6	90,5	89,6	90,6	91,1	91,5
	50 až 54 let	78,2	78,4	79,5	81,2	82,1	81,8	81,5	82,1	83,5
	55 až 59 let	26,0	27,7	29,7	33,0	34,6	32,8	32,9	32,6	33,3
	60 až 64 let	12,3	12,9	13,3	13,6	14,1	13,3	13,6	11,9	13,1
	65 a více let	3,9	3,4	3,4	3,3	2,9	2,6	2,9	2,4	2,2

Pramen: ČSÚ VŠPS

Pomineme-li nejvyšší věkové skupiny (nad 60 let), nejnižší EA je patrná u nejnižší věkové skupiny – do 19 let. U této věkové skupiny došlo v průběhu 90. let k nejvýraznějšímu poklesu, z 35,5 % v roce 1993 na 11,6 % v roce 2001. Důvodem je zejména rostoucí podíl mládeže v přípravě na povolání. Ekonomická aktivita obyvatelstva nad 50 let vzrostla zejména z důvodů prodlužující se hranice pro odchod do důchodu. Ekonomická aktivita ostatních věkových skupin je stabilní, u mužů ve věku od 25 do 49 let dosahuje úrovně kolem 95 %, u žen, zejména z důvodu plnění mateřských povinností se postupně s věkem zvyšuje – ve věku 35 – 39 let dosahuje 87 %, ve věku mezi 40 – 50 lety je vyšší než 90 %. (viz tabulka)

Pramen: ČSÚ – VŠPS, (výpočet MPSV)

Kvalifikační struktura populace

Současná kvalifikační struktura populace v ČR se vyznačuje vysokým podílem osob se středním vzděláním a nízkým podílem osob s vyšším a základním vzděláním. Z tabulky 1.8 je patrný pozitivní trend snižování podílu obyvatel se základním a středním vzděláním bez maturity (odborné školy, odborná učiliště), a růst podílu obyvatel se středním vzděláním s maturitou (SOU, SOŠ, gymnázia) a s vysokoškolským vzděláním. V kvalifikační struktuře mužů převládá s mírně klesající tendencí střední vzdělání bez maturity a s mírně rostoucí tendencí střední vzdělání s maturitou, mírný nárůst vykazuje i podíl vysokoškolsky vzdělaných mužů. U žen můžeme pozorovat podobné trendy, avšak nárůst podílu vysokoškolsky vzdělaných žen a zejména pokles podílu žen se základním vzděláním je podstatně výraznější.

Přesto je však podíl žen s pouhým základním vzděláním dosud výrazně vyšší než podíl mužů a podíl žen s vysokoškolským vzděláním naopak podstatně nižší. Tento přetrvávající nepoměr v kvalifikační struktuře je dán úrovní vzdělání nejstarších věkových skupin, ve kterých jsou rozdíly ve vzdělání mužů a žen stále velmi výrazné. Naproti tomu v mladé generaci do 30 let již větší rozdíly neexistují. (dále viz 1.1.5 Rovné příležitosti)

Když pomineme nejmladší věkovou kategorii 15 – 24 let (zahrnuje žáky základních škol nebo osoby, které se připravují na povolání), podíl obyvatel se základním vzděláním roste s věkem – nejvyšší podíl je v kategorii nad 60 let, pak ve věku 45 – 59 let. Vyšší podíly středoškolsky vzdělaných lidí jsou zejména ve věku nad 30 let (opomeneme opět kategorii do 24 let, jež zahrnuje i studující na vysokých školách). Lze sledovat trend mírně vzestupné mezigenerační mobility, který je ovšem pomalý a podíl vysokoškolsky vzdělaných osob je stále podstatně nižší než v zemích EU. (Ve skupině 30 – 39 let je podíl osob s dokončeným terciárním vzděláním v ČR cca 12 % a ve skupině 50 - 59 let zhruba 9 %. Obdobné údaje jsou za EU vyšší, tj. 23 % a 16 %.) Z výše uvedeného vyplývá nutnost dalšího rozšíření přístupu všech občanů k terciárnímu vzdělávání, zejména pak rozšíření přístupu mladé generaci.

Sektorová zaměstnanost

V průběhu transformace klesal podíl osob zaměstnaných v I. a II. sektoru a rostl podíl zaměstnanosti v sektoru služeb.

I. Sektor – zemědělství a lesnictví

II. Sektor – průmysl, energetika a stavebnictví

III. Sektor – služby

Pramen: ČSÚ – VŠPS

V porovnání s vyspělými zeměmi nadále zůstává vysoký podíl zaměstnanosti v II. sektoru a nízký podíl v III. sektoru. Terciární sektor je perspektivním sektorem pro absorpci pracovních sil zejména v odvětvích jako jsou strategické služby, IT, e-bussines aj. Očekává se proto růst poptávky po těchto službách a zvýšení podílu zaměstnanosti ve III.sektoru.

Ve sledovaném období procesu transformace byl nejvýraznější pokles zaměstnanosti zaznamenán v I. sektoru. Zaměstnanost v zemědělství se snížila o téměř 45 %. V II. sektoru zaznamenalo mírný nárůst stavebnictví (1,4 %), zatímco v průmyslu došlo k poklesu zaměstnanosti – např. v odvětví dobývání surovin o 46 %, v odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody o 11 % a ve zpracovatelském průmyslu o téměř 9 %. V sektoru služeb (z odvětví s nejvyšší absolutní zaměstnaností) vzrostla zaměstnanost o téměř 50 % v peněžnictví a pojišťovnictví, v odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží o 19,2 %, v odvětví nemovitostí, pronájmu, služeb pro podniky, výzkum a vývoj o 17,4 %. Zaměstnanost vzrostla také ve veřejné správě a sociálních službách.

Tabulka 1.9. Zaměstnanost v sektorech a regionech
2002	Česká republika celkem	Region NUTS II
Sektor	Česká republika celkem	Praha	Střední Čechy	Jiho-západ	Severo-západ	Severo-východ	Jiho-východ	Střední Morava	Moravsko-slezsko
v tisících	4 796,0	615,2	545,7	568,3	508,1	705,8	756,6	554,7	541,5
Primární	228,2	3,3	27,6	45,7	17,9	34,9	56,1	27,7	15,0
Sekundární	1 900,8	130,1	209,8	235,4	208,6	323,9	302,6	255,2	235,4
Terciární	2 663,1	479,8	307,8	287,1	281,4	346,7	397,4	271,8	291,1
v %
Primární	4,8	0,5	5,1	8,0	3,5	4,9	7,4	5,0	2,8
Sekundární	39,6	21,1	38,4	41,4	41,1	45,9	40,0	46,0	43,5
Terciární	55,5	78,0	56,4	50,5	55,4	49,1	52,5	49,0	53,8

Pramen: ČSÚ – VŠPS

Relativně vysokého podílu primárního sektoru na celkové zaměstnanosti (s ohledem na vysokou závislost na zemědělství a lesnictví) dosahují z regionálního pohledu regiony NUTS II Jihozápad a Jihovýchod. Terciární sektor zaměstnává nejvíce osob ve všech regionech. Rozdíl v míře zaměstnanosti v sekundárním a terciárním sektoru je však i v regionech s nadpolovičním podílem zaměstnanosti v sektoru služeb stále malý (z osmi regionů NUTS II je zaměstnanost v III. sektoru vyšší než 50 % v šesti regionech, a to včetně Prahy kde přesahuje 75 %). Uspokojivá hodnota celkové zaměstnanosti v sektoru služeb v ČR (55,5 %) je ovlivněna právě údaji za Prahu, jejíž míra zaměstnanosti ve službách je mnohem vyšší než v kterémkoli jiném regionu.

Lze předpokládat, že probíhající strukturální změny budou pokračovat s proměnlivou regionální intenzitou a povedou k dalšímu uvolňování pracovních sil. Zaměstnatelnost propuštěných pracovníků bude záviset na absorpční kapacitě sektoru služeb, dalším rozvoji soukromého sektoru, zvláště MSP, a na opatřeních politiky zaměstnanosti.

Vývoj zaměstnanosti v ČR podle profesí v 90. letech jednoznačně ukazuje na zvyšující se potřebu osob s vysokou kvalifikací. Tomuto trendu je nutné přizpůsobit přípravu lidských zdrojů v ČR.

Náklady práce a reálné mzdy

Na počátku 90. let se v důsledku inflačního šoku prudce snížila úroveň reálných mezd. Nicméně, v letech 1992-1996 reálné mzdy rostly 2,5krát rychleji než produktivita. Částečně to mohla být reakce na prudký pokles reálných mezd v roce 1991. V polovině 90. let rostly reálné mzdy a produktivita rovnoměrně. Nicméně, v letech 1998-1999 se znovu objevila mezera mezi reálnými mzdami a produktivitou, kterou lze přičíst poklesu zaměstnanosti. V roce 1999 vzrostla produktivita práce (HDP na jednu zaměstnanou osobu) o 2,6 %, zatímco průměrné reálné mzdy se zvýšily o téměř 6 %. V roce 2000 vzrostla reálná mzda v průměru o 2,6 %, zatímco produktivita práce vzrostla o 3,9 % a reálné jednotkové náklady na pracovní sílu (úplné náklady práce) se zvýšily pouze o 0,1 %.

Tempo růstu mezd bylo v roce 2001 vyšší než v roce 2000, ovšem značně diferencované. V podnikatelské sféře vzrostla reálná mzda o 3,3 %, v nepodnikatelském sektoru pak o 5,1%. Významnou skutečností je, že na úrovni celé ekonomiky byl přírůstek reálné mzdy v zásadě v souladu se zvýšením úhrnné produktivity práce - rozdíl v neprospěch produktivity činil pouze 0,2 procentního bodu.

Motivace k práci

V souvislosti s motivačním účinkem mzdových úrovní na trhu práce, byla od roku 1997 administrativní opatření k regulaci mezd postupně nahrazena kolektivním vyjednáváním. Přesto zde zůstala skupina zaměstnanců představující asi 5 % pracovních sil, jejichž minimální mzdu zajišťuje státem garantovaný institut minimálních mezd.

Úroveň minimální mzdy nebyla po dlouhou dobu valorizována. To vedlo k situaci, kdy sociální dávky, stanovené podle úrovně životního minima, byly vyšší než minimální mzda, což snížilo motivaci k práci u lidí s nízkou kvalifikací a s nízkými výdělky. Některá zjištění naznačují, že stávající systém sociálních dávek obsahuje četné podpory, které jsou často poskytovány současně. Tím vzniká past chudoby, zejména u početných rodin. V reakci na tento stav česká vláda zvýšila minimální mzdu a zavázala se zvyšovat a postupně upravovat minimální mzdu tak, aby se udržovala nad úrovní životního minima.

V letech 1999 a 2000 byla minimální mzda zvyšována dvakrát ročně. V roce 2001 se minimální mzda zvýšila na 5 000 Kč za měsíc a její podíl k průměrné, resp. mediánové mzdě se zlepšil na 34,1 %, resp. 39,2 %. Od 1.1.2002 dosáhla hrubá minimální mzda 5 700 Kč za měsíc a motivace k přijetí a udržení zaměstnání byla dále posílena, neboť čistá minimální mzda již přesahuje životní minimum samostatně žijící dospělé osoby o 15 %. Celkově byla minimální mzda v letech 1999 - 2002 zvýšena o 115 % (z 2 650 Kč na 5 700 Kč).

Vývoj nezaměstnanosti

V letech 1992 – 1996 se míra registrované nezaměstnanosti ustálila v intervalu 3 – 4 %. Po recesi v roce 1997 míra nezaměstnanosti vzrostla až na 9,8 % v lednu 2000 (508,5 tis. registrovaných nezaměstnaných). V dalším období míra nezaměstnanosti mírně kolísala. Nejnižší byla 8,8 % v prosinci 2000. Po relativně příznivém vývoji v průběhu roku 2001 koncem roku opět vzrostla na 8,9 %. I přes viditelné ekonomické oživení, které však může být zpomaleno silným kurzem koruny a přetrvávajícími ekonomickými problémy na straně našich hlavních obchodních partnerů (zejména Německa), nelze v nejbližších letech počítat s poklesem nezaměstnanosti. Podle odhadů by průměrná míra nezaměstnanosti měla činit přibližně 9,2 %, což představuje přibližně 480 tisíc nezaměstnaných osob. Avšak bez intervencí strukturálních fondů by byl růst nezaměstnanosti pravděpodobně ještě vyšší. Vývoj zaměstnanosti může také ovlivnit např. tlak na zvyšování produktivity práce nebo daňové zatížení práce, k jehož snížení pravděpodobně v důsledku napjatosti státního rozpočtu nedojde.

Míra nezaměstnanosti v České republice je nyní vyšší než v zemích EU (srpen 2001: EU-7,6 %, ČR-8,5 %).

Pramen: MPSV

Volná pracovní místa

Koncem roku 1996 začal počet volných pracovních míst klesat a v roce 1999 v průměru připadalo 12,4 uchazeče na jedno volné pracovní místo. Po oživení hospodářského růstu v roce 2001 počet volných pracovních míst vzrostl. V srpnu 2001 na jedno volné místo připadalo v průměru 7,0 uchazeče. Od té doby počet volných míst klesá.

Znevýhodněné skupiny

Znevýhodněné skupiny na trhu práce zahrnují, podobně jako v zemích EU, hlavně absolventy škol a mladistvé, občany se zdravotním postižením, občany nad 50 let věku, občany bez kvalifikace nebo s nízkou úrovní kvalifikace a občany s malými dětmi. Nejvíce ohroženy jsou skupiny osob, u kterých dochází ke kumulaci různých znevýhodnění, jako například mladiství s nízkou úrovní kvalifikace.

Tabulka 1.10. Znevýhodněné skupiny na trhu práce (%, konec roku)
Podíl skupiny na celkové registrované nezaměstnanosti	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Absolventi	12,9	12,0	13,1	14,6	16,4	17,6	14,5	12,7	12,4
Osoby se ZPS	10,8	13,0	14,8	16,9	15,0	12,7	11,8	12,9	13,3
Osoby nad 50 let věku	9,2	12,0	12,8	14,4	14,5	13,6	14,7	16,2	17,1
Osoby se základním vzděláním	36,5	37,6	39,2	36,8	32,3	29,6	29,4	30,9	31,4
Osoby vyučené	40,3	39,7	37,8	38,1	39,4	41,5	40,6	41,0	40,2

Pramen: MPSV

Souhrnným faktorem většiny znevýhodněných skupin na trhu práce je úroveň vzdělání, kvalifikace. Nejde zdaleka jen o nízkou úroveň vzdělání, ale také o nesoulad struktur stávající kvalifikace a požadované kvalifikace (jak uchazečů, tak absolventů škol), dále o nedostatečnou motivaci občanů obecně (nejen uchazečů) k rekvalifikaci, k profesní mobilitě, ale i k přijetí a udržení se v zaměstnání.

Vývoj ukazuje relativní snižování podílu absolventů škol na celkové nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti absolventů škol a mladistvých se snižuje s vyšší úrovní dosaženého vzdělání. Nejvíce jsou nezaměstnaností ohroženi absolventi učebních oborů středních škol, jejichž situace se v průběhu posledních let ještě zhoršila. Míra nezaměstnanosti absolventů se liší i podle jednotlivých oborů: největší vykazují absolventi strojírenských, stavebních a zemědělských oborů.

Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením neustále roste. Z 20 tis. v roce 1993 vzrostla na 61,5 tis. ke konci roku 2001. V prosinci 2001 dosáhla míra nezaměstnanosti této skupiny 42,3 %. Problémem je velký nedostatek vhodných pracovních míst pro tuto skupinu osob.

Dlouhodobá nezaměstnanost

Počet a podíl dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 12 měsíců) se v posledních letech zvyšoval. V roce 1999 počet nezaměstnaných celkem vzrostl o 26 %, zatímco počet dlouhodobě nezaměstnaných vzrostl o plných 67 % a dosáhl 144,7 tis. osob. K 31.12.2001 bylo bez práce déle než 1 rok již 171,2 tis. osob, tedy 37,1 % všech uchazečů. Z kategorie nezaměstnaných nad 6 měsíců tvoří plných 67,5 % ti, kteří jsou bez práce déle než 1 rok. Přes výrazný nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti v předchozích letech se vývoj dlouhodobé zaměstnanosti, měřený počtem dlouhodobě nezaměstnaných, v roce 2001 stabilizoval. Nadále se ale prodlužuje průměrná délka evidence, která vzrostla z 9,5 měsíce v roce 1998 na 15,3 měsíce k 31.12.2001.

Dlouhodobě nezaměstnaní většinou trpí kumulací různých znevýhodnění, které vyplývají z jejich osobní, kvalifikační, pracovní a sociální charakteristiky i z nižší úrovně pracovní motivace. Cílovými skupinami jsou zejména občané bez kvalifikace, mladiství, zdravotně postižené osoby, ženy s malými dětmi, osoby po návratu z výkonu trestu. Dlouhodobá nezaměstnanost žen je o něco vyšší než u mužů, představuje 53,1 % (nad 6 měsíců) a 52,6 % (nad 12 měsíců), při podílu žen na celkovém počtu nezaměstnaných 50,2 % (k 31.12.2001).

Dlouhodobá nezaměstnanost je výrazně determinována dosaženým vzděláním. Podíl uchazečů se základním a nižším středním vzděláním, nezaměstnaných déle než 12 měsíců, je podle VŠPS[2] 68,3 %, kdežto se středním odborným vzděláním bez maturity 50,4 %, se středním odborným a všeobecným vzděláním s maturitou 42,9 % a vysokoškolským vzděláním 40,9 %.

Pramen: MPSV

Tendence k dlouhodobé nezaměstnanosti narůstá u vyšších věkových kategorií a u občanů se změněnou pracovní schopností (ZPS). Podíl nezaměstnanosti občanů se ZPS je prakticky stejný v celé republice, u věkově starších osob je podíl jejich dlouhodobé nezaměstnanosti vyšší v regionech s nižší mírou nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost podle věkových skupin

Problematickou skupinou na trhu práce jsou starší občané. Při ztrátě zaměstnání ve věku kolem 50 let již stěží nalézají zaměstnání. Zaměstnavatelé upřednostňují mladší pracovníky, kteří jsou schopni rychleji se přizpůsobit měnícím se požadavkům v souvislosti se zaváděním moderních pracovních postupů. Vzhledem k prodlužující se věkové hranici pro odchod do důchodu zůstávají v evidenci úřadů práce, mnozí kvůli finančnímu zajištění využívají možnosti odchodu do předčasného důchodu, pokud splňují podmínky pro jeho přiznání. Nová právní úprava (účinnost od 1.7.2001) však již podstatně zvýhodňuje odložený odchod do starobního důchodu.

Tabulka 1.11. (% konec roku) Podíl věkových skupin na celkovém počtu registrovaných uchazečů
	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Věková struktura
Do 24 let	31,1	28,3	27,9	27,8	29,7	33,0	29,5	26,2	25,9
25-29 let	14,8	14,2	12,6	11,9	12,2	12,3	13,0	13,5	13,7
30-34 let	12,2	12,1	11,8	11,5	11,2	10,8	11,1	11,4	11,1
35-39 let	11,8	11,5	11,0	10,2	9,4	9,1	9,8	10,4	10,5
40-44 let	11,3	11,5	12,0	11,8	11,2	10,2	10,3	10,3	9,8
45-49 let	9,7	10,4	11,7	12,3	11,7	10,9	11,5	12,0	11,8
50-54 let	6,7	8,8	9,3	10,3	10,5	10,1	10,9	11,9	12,1
55-59 let	2,3	3,1	3,3	3,9	3,8	3,3	3,6	4,0	4,6
nad 60 let	0,2	0,2	0,2	0,2	0,2	0,2	0,2	0,3	0,4

Pramen: MPSV

Specifické míry nezaměstnanosti vykazují relativně příznivé hodnoty pro starší věkové kategorie, a naopak, hodnoty u nejmladší věkové kategorie jsou nejvyšší. Nutno si ale uvědomit, že vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí do 25 let je dána nízkým zastoupením mladých lidí mezi ekonomicky aktivními osobami. U věkových kategorií nad 50 let je ekonomická aktivita poměrně vysoká, což naopak míru nezaměstnanosti snižuje. Pro posouzení neúspěšnosti na trhu práce je potřebné sledovat jak absolutní, tak relativní hodnoty, ale zejména trendy. Např. podíl uchazečů do 24 let na celkové nezaměstnanosti poklesl z 31,1 % v roce 1993 na 25,9 %, u věkové kategorie 50-54 let vzrostl z 6,7 % na 12,1 %, 55-59 let z 2,3 % na 4,6 %.

Problémy mladých lidí na trhu práce vyplývají spíše z nedostatku praktických zkušeností. Toto riziko se vzrůstající úrovní dosaženého vzdělání klesá.

Tabulka 1.12 dokládá rostoucí míru nezaměstnanosti mladých lidí. Tato skutečnost je kromě jejich zhoršujícího se uplatnění na trhu práce dána také již zmíněným poklesem ekonomické aktivity mladých lidí, který vyplývá z rostoucí délky přípravy na povolání. Míry nezaměstnanosti v ostatních věkových skupinách se pak většinou pohybují pod úrovní celkové míry nezaměstnanosti. U žen však toto platí až od věku 35 let a více. Nadprůměrná míra nezaměstnanosti žen ve věku 25-34 let tak poukazuje na výskyt diskriminace žen s malými dětmi ze strany zaměstnavatelů. (viz dále 1.1.5 Rovné příležitosti)

Tabulka 1.12. Míra nezaměstnanosti podle věku (%)
		1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001

Celkem		4,3	4,3	4,0	3,9	4,8	6,5	8,7	8,8	8,1
Věková skupina :	15 až 19 let	11,8	13,2	13,1	13,3	16,5	25,1	31,8	33,6	37,3
	20 až 24 let	6,3	6,2	5,6	5,1	6,4	9,1	13,6	14,2	13,8
	25 až 29 let	5,3	5,7	5,4	5,0	5,9	7,5	9,7	9,4	9,1
	30 až 34 let	4,4	4,6	3,8	3,7	5,1	6,5	9,3	9,3	8,1
	35 až 39 let	3,3	3,5	3,4	3,3	4,1	5,5	7,2	7,2	7,5
	40 až 44 let	3,0	2,6	2,9	2,8	3,8	5,1	6,7	7,0	6,4
	45 až 49 let	2,7	2,5	2,4	2,5	3,4	4,5	6,6	7,1	5,8
	50 až 54 let	2,1	1,8	2,1	2,2	3,0	4,1	6,1	6,7	6,3
	55 až 59 let	2,6	2,9	2,4	2,8	2,9	3,4	4,7	5,2	4,8
	60 až 64 let	7,0	5,2	4,2	5,8	5,6	5,2	5,2	4,9	5,3
	65 a více let	5,4	3,2	4,2	4,2	3,5	6,1	5,4	2,9	4,5
		1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Muži		3,4	3,6	3,4	3,3	3,9	5,0	7,3	7,3	6,8
Věková skupina :	15 až 19 let	10,1	12,6	12,1	11,3	13,8	21,9	29,4	30,2	32,9
	20 až 24 let	5,3	5,5	5,2	4,9	5,7	7,8	12,8	14,5	13,7
	25 až 29 let	3,0	3,2	3,4	3,3	3,7	5,0	6,6	6,5	6,6
	30 až 34 let	3,1	3,1	2,6	2,2	3,2	4,0	6,2	6,0	5,1
	35 až 39 let	2,5	2,8	3,0	2,7	3,5	3,9	5,2	5,6	5,6
	40 až 44 let	2,3	2,1	2,5	2,4	3,2	3,9	5,8	5,6	5,2
	45 až 49 let	2,5	2,2	2,0	2,3	2,8	3,5	5,7	5,8	5,2
	50 až 54 let	1,6	1,8	1,9	2,0	2,6	3,4	5,6	6,0	5,2
	55 až 59 let	1,8	2,8	1,8	2,4	2,5	3,5	4,7	5,2	4,5
	60 až 64 let	6,9	5,4	4,5	5,9	4,9	3,9	4,3	4,1	3,9
	65 a více let	5,3	3,2

Tabulka 1.8. Vzdělání populace starší 15 let (podíly v %)
		1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Celkem
Ve věku 15 let a více		100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
	Základní vzdělání	27,2	26,4	26,2	25,0	23,6	21,4	20,7	22,2	22,6
	Střední odborné (OU + OŠ)	38,7	38,9	38,7	39,4	39,5	39,4	38,8	37,3	36,2
	Střední odborné s maturitou (SOU + SOŠ)	21,4	22,2	22,2	22,6	23,3	24,2	25,0	25,4	26,0
	Střední všeobecné (gymnázia)	4,4	4,6	4,7	4,7	4,7	4,7	4,6	4,6	4,7
	Vysokoškolské	7,8	7,5	7,8	7,8	7,9	7,9	8,4	8,6	8,7
Muži
Ve věku 15 let a více		100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
	Základní vzdělání	18,7	18,3	18,2	17,0	15,9	14,9	14,3	15,7	16,2
	Střední odborné (OU + OŠ)	46,9	47,0	46,9	47,5	47,5	47,0	46,4	45,4	44,3
	Střední odborné s maturitou (SOU + SOŠ)	20,6	20,9	21,1	21,6	22,0	22,7	23,6	23,5	23,8
	Střední všeobecné (gymnázia)	3,3	3,5	3,3	3,3	3,5	3,6	3,3	3,3	3,3
	Vysokoškolské	10,1	9,8	10,1	10,0	10,1	9,9	10,3	10,5	10,6
Ženy
Ve věku 15 let a více		100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
	Základní vzdělání	35,0	33,9	33,6	32,3	30,7	27,4	26,5	28,3	28,5
	Střední odborné (OU + OŠ)	31,1	31,3	31,1	31,9	32,1	32,3	31,9	29,7	28,8
	Střední odborné s maturitou (SOU + SOŠ)	22,2	23,3	23,1	23,6	24,5	25,6	26,4	27,2	27,9
	Střední všeobecné (gymnázia)	5,4	5,5	5,9	5,9	5,9	5,7	5,8	5,9	6,1
	Vysokoškolské	5,7	5,4	5,8	5,7	5,8	6,0	6,5	6,8	6,9

Poznámka: Vybrané kódy ISCED 97 Pramen: ČSÚ - VŠPS