Koncepce
pregraduální přípravy učitelů
základních a středních škol
Struktura materiálu:
1.
Současný stav
2.
Navrhované řešení –
minimální standardy
3.
Výchozí premisy
4.
Minimální personální
garance (pedagogicko psychologická část, oborově didaktická část, pedagogická
praxe)
5.
Minimální požadavky na
základní složky učitelské přípravy
6.
Varianty situování
pedagogicko-psychologické části přípravy během studia
7.
Příprava ve dvou
aprobačních oborech
8.
Učitelství pro 1. stupeň
základní školy
9.
Další postup
Úvod
Grémium MŠMT
ČR jmenované na jaře 2004 náměstkem pro vysoké školy doc. P. Kolářem*) se na svých zasedáních
opakovaně zabývalo situací ve vzdělávání učitelů na českých vysokých školách a
hledalo konsensus pro potřebné změny v pregraduální přípravě učitelů.
Výsledkem práce grémia je koncepční materiál, který je společným stanoviskem
MŠMT ČR, Akreditační komise a zástupců Rady vysokých škol. Materiál redakčně
zpracoval prof. PhDr. J. Mareš, CSc.
1. Grémium konstatovalo, že současný stav, kdy:
·
každá vysoká škola a někdy
i každá fakulta v rámci téže vysoké školy si sama stanovuje rozsah
základních složek učitelské přípravy
·
realizace
pedagogicko-psychologické složky učitelské přípravy se výrazně liší u téhož
studijního programu a oboru mezi fakultami stejného typu
·
výstupní požadavky na
studenty učitelství stejného studijního programu či stejného oboru na různých
fakultách závisejí převážně na rozhodnutí příslušných kateder
·
absolvent učitelství má
nedostatečnou praxi na těch školách, kde má vyučovat
·
absolvent učitelství někdy
nemá ani soubornou, tím méně státní zkoušku z pedagogiky a psychologie
je nedále neudržitelný.
2. Dospělo
k závěru, že i
při dodržení autonomie vysokých škol je třeba předložit rámcovou koncepci
pregraduální přípravy učitelů základních a středních škol.
Nejde o unifikaci,
o vytvoření jakéhosi „jednotného učebního programu“ známého z dob
normalizačních, nýbrž o definování rámcových požadavků na podobu učitelské
přípravy, aby absolvent byl jako učitel profesně
připraven. Definování požadavků, které by současně ponechaly prostor vysokým školám, fakultám
i katedrám pro konkretizaci, průběžnou inovaci i uplatnění specifik fakulty i
regionu.
3. Výchozí premisy:
4. Minimální personální garance ze strany fakulty a vysoké školy
Pedagogicko-psychologická
část přípravy musí
být kvalifikovaně zajištěna po personální stránce na celou dobu udělení
akreditace daného studijního programu:
·
minimálně jedním docentem
pedagogiky v produktivním věku na plný pracovní úvazek u dané vysoké
školy, který se podílí na výuce hlavních pedagogických předmětů v učitelském
studiu
·
minimálně dvěma odbornými asistenty s hodností CSc. nebo PhD.
z pedagogiky (v produktivním věku na plný pracovní úvazek u dané
vysoké školy)
·
minimálně jedním docentem
psychologie v produktivním věku na plný pracovní úvazek u dané vysoké
školy, který se podílí na výuce hlavních psychologických předmětů v učitelském
studiu
·
minimálně jedním odborným asistentem s hodností CSc. nebo PhD. z
některého psychologického oboru (v produktivním věku na plný pracovní úvazek
u dané vysoké školy)
·
kromě získaných vědecko-pedagogických hodností musí pracovníci kateder
pedagogiky a psychologie vykazovat trvalou vědeckou a publikační činnost:
řešení výzkumných záměrů, výzkumných projektů grantových agentur (nepočítají se
projekty FRVŠ), tvorbu učebnic pro nižší stupně škol, publikování monografií,
článků v domácích i zahraničních recenzovaných časopisech, přednášky na
vědeckých konferencích (zejména celostátních, mezinárodních, zahraničních).
Oborově-didaktická část přípravy musí být
kvalifikovaně zajištěna po personální stránce po celou dobu akreditovaného
studijního programu:
·
minimálně jedním docentem
s hodností CSc. nebo PhD. Vědecká hodnost by měla být buď z daného
vědního oboru nebo z pedagogiky (se zaměřením na daný obor) či z oborové
didaktiky.
Minimální požadavky na personální zajištění
oborové části přípravy
učitelů jsou plně v kompetenci jednotlivých členů Akreditační komise. Ti
by měli (ve spolupráci se svými pracovními skupinami) definovat a zveřejnit
minimální požadavky na personální zajištění výuky jednotlivých aprobačních
oborů.
Pedagogická praxe studentů učitelství musí
být fakultou zajištěna na celou dobu udělení akreditace daného studijního
programu:
·
fakulta má smluvně zajištěno
provádění pedagogických praxí na školách, které mají statut fakultních škol,
příp. má smluvně zajištěno provádění
pedagogických praxí na školách, které nemají statut fakultní školy
·
minimální rozsah všech typů pedagogických praxí během celého studia
učitelství musí souhrnně činit 4 týdny
·
pedagogické praxe jsou zajištěny kvantitativně (pro všechny studenty
učitelství dané fakulty a v celém rozsahu, který je předepsán schváleným
studijním programem)
·
pedagogické praxe jsou zajištěny kvalitativně (pro všechny typy
pedagogických praxí studentů zejména pro hospitace, náslechy, průběžné praxe,
souvislé praxe)
·
fakulta má zajištěnu supervizi nad praktikujícími studenty jak ze strany
učitelů fakulty, tak ze strany učitelů příslušných škol
·
fakulta zajistí, aby studenti učitelství měli možnost praktikovat (v
souladu se studovaným programem a oborem) na různých typech škol; např. u
učitelství pro střední školy na gymnáziích, středních odborných školách,
odborných učilištích apod.
·
je nutné, aby se studenti učitelství při výuce setkali s různými
typy žáků (po stránce sociální, etnické, zdravotní, míry schopností apod.) a
aby se seznámili s provozem školy jako instituce.
5. Minimální požadavky na základní složky učitelské přípravy
Pro
praktické účely lze rozlišit pět složek učitelské přípravy, které jsou společné
pro učitele všech typů a stupňů škol. Terminologické odstíny v označení
složek nejsou podstatné. Podstatnější je stanovit jejich vzájemné proporce tak,
aby absolvent mohl být označen za profesně připraveného učitele, způsobilého
k samostatnému výkonu učitelského povolání.
Navržené
údaje jsou koncipovány jako minimum. Měl by však existovat určitý rozdíl mezi
učitelstvím pro 1. , 2. a 3. stupeň škol v tom smyslu, že by zastoupení
pedagogicko-psychologické složky v učitelské přípravě mělo mírně stoupat směrem k nižším stupňům
škol nad toto minimum.
Tab.1 Navrhované minimální
standardy pro učitelskou přípravu jako celek (Bc. + NMgr., event. Mgr.)
|
Označení složky |
Podíl v % z celkové
hodinové dotace |
Podíl v kreditech |
|
oborově předmětová (1. aprobačního předmětu) + předmětově didaktická oborově předmětová (2. aprobačního předmětu) + předmětově didaktická |
60 % |
180 kreditů |
|
pedagogicko-psychologická |
minimálně 15 - 20 % celkového času učitelské přípravy |
45 - 60 kreditů |
|
složka univerzitního základu, např. biologie, práce s počítači,
filozofie |
7 % celkového času učitelské přípravy |
20 kreditů |
|
pedagogické
praxe |
4 týdny, tj. asi 3 % (při 14 týdnech v semestru) |
10 kreditů |
|
mezisoučet |
85 - 90 % |
255 - 270 kreditů |
|
volný prostor pro potřeby fakult |
10 -
15 % |
30 -
45 kreditů |
|
celkem |
100 % |
300 kreditů |
Návrh uvádí
jen povinné a povinně volitelné předměty, tj. celkový počet kreditů musí student naplnit. Kromě toho
existují i předměty volitelné, které jdou nad rámec povinného penza. Ty
ponechává náš návrh stranou, ale mohou být – v případě zdatných studentů –
využity pro plnohodnotnou přípravu na učitelskou profesi „navíc“
k povinnému penzu kreditů.
6. Varianty situování pedagogicko-psychologické části přípravy během studia
Zavádění
strukturovaného studia učitelství (Bc. + NMgr.) s sebou přináší problém,
kam situovat pedagogicko-psychologickou část přípravy anebo jinak: zda bakalářské
studium koncipovat
jako ryze neučitelské nebo nikoli. Při rozhodování grémium kladlo důraz na to, aby volba
učitelství byla učiněna po zralé úvaze a se znalostí věci, aby příprava
v odborné složce gradovala i
v navazujícím magisterském studiu, aby oborové didaktiky nebyly
v navazujícím magisterském studiu odtrženy od oboru a aby vznikl časový
prostor na zrání učitelské osobnosti a identifikaci jedince s profesí.
Doporučené
varianty jsou řazeny podle míry preferovanosti od nejpřijatelnějších
k méně přijatelným:
První varianta: pedagogicko-psychologická i oborově vědná část přípravy prostupuje jak
bakalářskou částí studia, tak navazujícím magisterským studiem.
V bakalářské části studenti projdou obecně kultivujícími
pedagogicko-psychologickými předměty, absolvují hospitace a náslechy, aby si
učinili představu o učitelství. Nezískávají však učitelskou kvalifikaci. V bakalářském
studiu získají solidní oborově vědné základy jednoho či dvou budoucích
aprobačních předmětů. V navazujícím magisterském studiu graduje oborově vědní studium a zvýrazňuje se
těžiště učitelské přípravy.
Modely:
Pro studenty bakalářského
studia, kteří se během studia rozhodli, že nebudou pokračovat v učitelském
zaměření, musí být k dispozici moduly, který jim umožní rozšířit si neučitelskou část přípravy (buď se
zaměřením na praktické uplatnění anebo se zaměřením na možné pokračování
v odborném studiu v rámci navazujícího magisterského studia).
Druhá varianta: oborově předmětová část přípravy (bez oborových didaktik) je ryze neučitelská. Bakalářské studium dá budoucímu učiteli solidní oborově vědné základy v jednom či dvou aprobační předmětech. Pro zájemce je připraven navíc k povinnému penzu předmětů ještě volitelný pedagogicko-psychologický modul analogický s první variantou. Další postup je analogický s první (event. čtvrtou) variantou.
Třetí varianta: oborově předmětová část přípravy (bez oborových didaktik) je ryze
neučitelská. Bakalářské studium dá budoucímu učiteli oborově vědné základy
nikoli ve dvou konkrétních aprobační předmětech, ale širším vědním základu
(přírodovědeckém, společenskovědném, lingvistickém apod.) V navazujícím
magisterském studiu se už student soustředí na získání učitelské způsobilosti,
tj. absolvuje všechny pedagogicko-psychologické předměty, pedagogické praxe a
studium oborových didaktik a navíc se profiluje ve dvou aprobačních předmětech.
Modely:
Čtvrtá varianta: oborově předmětová část přípravy (bez oborových didaktik) je ryze
neučitelská. Bakalářské studium dá budoucímu učiteli solidní oborově vědné
základy v jednom či dvou aprobační předmětech. V navazujícím
magisterském studiu se už student soustředí na získání učitelské způsobilosti,
tj. absolvuje všechny pedagogicko-psychologické předměty, pedagogické praxe a
studium oborové didaktiky či oborových didaktik.
Modely:
Další cesty k získání učitelské
kvalifikace:
bakalářské studium
jednooborové s neučitelským zaměřením
+ navazující magisterské studium s neučitelským zaměřením (strojní inženýrství,
chemické inženýrství, zemědělské inženýrství) + následně (tj. po absolvování fakulty) probíhající bakalářské studium doplňující odbornou
část a učitelskou způsobilost (získání kvalifikace pro učitelství na středních
odborných školách)
magisterské učitelské
studium nebo [ukončená kombinace bakalářského studia kteréhokoli z výše
uvedených typů + navazující magisterské učitelské studium] + následně probíhající studium dalšího,
např. třetího aprobačního předmětu (bez studia učitelské způsobilosti, kterou
už jedinec má)
magisterské učitelské
studium nebo [ukončená varianta bakalářského studia kteréhokoli z výše
uvedených typů + navazující magisterské učitelské studium] + následně probíhající studium
rozšiřující aprobaci pro další typ školy, např. z učitelství pro 2. stupeň
ZŠ na učitelství pro střední školu (studium by rozšiřovalo znalosti a
dovednosti nejen z aprobačních předmětů, ale také vybraných předmětů
učitelské způsobilosti)
Speciální případy:
bakalářské studium
s dílčí učitelskou kvalifikací (např. učitelství pro mateřské školy) + následně probíhající navazující
magisterské studium rozšiřující aprobaci pro další typ školy, např. učitelství
pro ZŠ (studium by rozšiřovalo znalosti a dovednosti nejen z aprobačních
předmětů, ale také z vybraných předmětů učitelské způsobilosti)
absolvované středoškolské
odborné studium (technických oborů nebo zdravotnických oborů) + následně probíhající bakalářské studium
doplňující odbornou část a učitelskou způsobilost pro vedení praktické části
výuky (mistři odborného výcviku, lektorky středních zdravotnických škol vedoucí
praxi žákyň ve zdravotnických zařízeních apod.).
7. Příprava ve dvou aprobačních oborech
Zavádění
strukturovaného studia učitelství je jednodušší v případech
jednoaprobačního studia (tělesná výchova, výtvarná výchova, cizí jazyk apod). U
dvouaprobačního studia přináší určité problémy. Grémium po diskusi dospělo
k těmto doporučením:
·
koncipovat obě aprobace jako rovnocenné
·
doporučit vysokým školám, aby samy vypisovaly nejvhodnější kombinace
oborů a omezily případy, kdy je možné kombinovat „cokoli s čímkoli“
· optimalizovat studium učitelství rámci jedné vysoké školy tak, aby na základě písemných dohod mezi fakultami byly určité fakultě svěřeny ty učitelské obory, pro jejichž provozování má nejvhodnější podmínky; zamezit zbytečným duplicitám a naopak zintenzivnit spolupráci mezi fakultami
·
příprava učitelů pro 2. stupeň základní školy a učitelů pro střední školy
je svou strukturou podobná; lze tedy akceptovat obě varianty: a) oddělenou
přípravu tam, kde personální, vědecké i materiální zázemí nedovoluje studium
spojit, b) společnou přípravu tam, kde jsou pro vytvořeny personální, vědecké i
materiální podmínky; společná odborná příprava se ovšem musí promítnout i do
pedagogicko-psychologické části tak, aby zahrnula příslušné věkové období
v celé jeho šíři a zvláštnostech
(to proto, že získání učitelské kvalifikace pro střední školu podle zákona
v sobě obsahuje i kvalifikaci pro 2. stupeň ZŠ – nikoli však naopak).
8. Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Učitelství pro 1. stupeň
základní školy se svou povahou a oborovou strukturou odlišuje od učitelství pro
2. stupeň ZŠ i od učitelství pro střední školy. Proto se doporučuje:
·
v souladu s dikcí nového školského zákona vyčlenit učitelství
pro 1. stupeň do samostatného studijního programu
·
jako hlavní proud přípravy učitelů koncipovat pětileté nestrukturované
magisterské studium, které ovšem musí zohlednit nové úkoly: narůstající
heterogenitu žákovské populace po stránce sociální, kulturní i jazykové, přibývající
problémy psychologického rázu (specifické poruchy učení a poruchy chování),
zdravotního rázu (inkluze handicapovaných dětí) i nové požadavky vzdělávacího
systému (zavedení výuky cizího jazyka)
·
nově zavést
neučitelskou
profesi pedagogického asistenta - bakaláře s praktickým zaměřením (romský
asistent, asistent pro výchovu a vzdělávání handicapovaných dětí, dětí ze
sociálně znevýhodněného prostředí, dětí imigrantů apod.)
·
ověřit, nakolik by bylo efektivní propojení bakalářského studia obecně
humanitního zaměření (např. základy humanitní vzdělanosti) s navazujícím
tříletým magisterským studiem učitelství pro 1. stupeň základní školy.
9. Další postup prací
Předpokládá se, že koncepční práce budou pokračovat
a budou směřovat do tří oblastí:
1.
legislativně-věcné, jejímž vyústěním bude tvorba příslušných vyhlášek
MŠMT ČR
2.
koncepčně-výstupní: definování minimálních výstupních požadavků, zejména
podoby bakalářské a magisterské státní zkoušky
3.
koncepčně-věcné: hledání konsensu pro minimální obsahové či dokonce kompetenční
standardy studia učitelství.
*) Složení: doc. Kolář (náměstek pro vysoké školy), dr. Műllner (náměstek), ing. Beneš (ředitel odboru vysokých škol), dr. M. Profant (poradce ministryně školství), prof. Mareš (člen Akreditační komise), doc. Ježek (předseda RVŠ), prof. Bednář (člen RVŠ), prof. Papáček (děkan PedF JČU), doc. Miňhová (děkanka PedF ZČU), doc. Mužík (děkan PedF MU), doc. Štech (prorektor UK), prof. Helus a prof. Kotásek (experti na učitelské vzdělávání)